Úřadující hráč turnaje WAFCON Rasheedat Ajibade hovořil s FIFA o duševním stavu Nigérie a její potenciální účasti na Mistrovství světa ve fotbale žen 2027.

Hvězda PSG hovořila s FIFA o tom, jak Super Falcons doufají, že se stanou globálními soupeři
Pokud sledujete africký a světový fotbal, určitě znáte Nigerijku Rasheedat Ajibadeovou s nakažlivým úsměvem a často pestře{0}}barvenými vlasy. Na Africkém poháru národů CAF 2024, který se konal v Maroku v červenci 2025, její tým Super Falcons vyhrál kontinentální titul a Ajibade byla zvolena nejlepší hráčkou turnaje.
Je podceněním říci, že vzestup 25-letého útočníka byl raketový. V roce 2014, když ve věku pouhých 14 let soutěžila na Mistrovství světa ve fotbale žen do 17 let™, její rodina náhodou při sledování zpráv v televizi zjistila, že reprezentuje Nigérii.
O dva roky později v Jordánsku vedla Nigérii na Mistrovství světa do 17 let, o několik měsíců později odcestovala do Papuy-Nové Guineje, kde soutěžila na Mistrovství světa ve fotbale žen 2016 2016, a vrátila se do finále U-20 – nyní veterán těchto mistrovství světa mládeže – ve Francii 2018.
Bylo nevyhnutelné, že hvězda Paris Saint{0}}Germain postoupila do nejvyšších příček a samozřejmě pokračovala v soutěži o Super Falcons na Mistrovství světa žen FIFA™ v letech 2019 a 2023. Vzhledem k tomu, že její národ si právě zajistil své místo na ženském Africkém poháru 2026, v příštím březnu bude vítězit nad Ben3. kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale žen 2027™ v Brazílii, Ajibade hovořil exkluzivněFIFAo jejich nedávném kontinentálním triumfu a jejích ambicích pro Brazílii v roce 2027.
FIFA: Vyhráli jste WAFCON 2024 v červenci tím, že jste ve finále porazili Maroko 3-2. Měl jste někdy strach, myslel jste si, že to nezvládnete, když jste v poločase prohrávali 2:0?
Rasheedat Ajibade:Upřímně, ano. Ale na druhou stranu, když jsem se v poločase podíval na jednotlivé hráče v šatně,-měl jsem sebevědomí, protože jsem věděl, že každý v tomto týmu má kvalitu na to, aby vyhrál tento zápas, byl na tom hřišti lepší a nakonec vyhrál turnaj. Pracovali jsme tak tvrdě, abychom se dostali do tohoto bodu, - prohrát levně nebylo možné.
Pokud se nám podařilo vstřelit gól, všechno se změnilo, všichni jsme si museli věřit. Neměli jsme co ztratit. Také jsme si museli připomenout, že to chceme použít jako nástroj změny. Nemohli jsme si to nechat vyklouznout z rukou. Všechno naše úsilí, každá oběť, všechna naše tvrdá práce, každá bezesná noc, každý vzestup-a{5}}, kterým jsme prošli, bylo prostě k ničemu. Měli jsme tedy 45 minut na to, abychom celý příběh předefinovali, aby to fungovalo. A s Boží podporou jsme to vyhráli. První gól, druhý gól, třetí gól a bum! Vyhráli jsme hru. Bylo to opravdu úžasné.
Jak jste se cítil při závěrečném hvizdu?
Poděkoval jsem Bohu a ten pocit byl... Nemohu ten pocit ani vyjádřit; Nevím, jak to vyjádřit slovy. Když se podíváte na to, čím jsme si prošli, a na disciplínu hráčů, jednotu hráčů, jak jsme zůstali spolu přes vrcholy a pády... bylo to prostě obohacující. Jediné, co můžeme říct, je, že se to nakonec všechno vyplatilo, takže jsme jen vděční. A byl to skvělý okamžik pro náš národ, pro nás jako hráče, pro každou mladou dívku v Nigérii. Jsme vděční, že jsme byli schopni udělat tento pozoruhodný milník, splnili jsme „Misi X“ (vyhrát 10. titul ve WAFCONu Nigérie).
Co pro vás Mise X skutečně znamenala?
Všichni jsme viděli za Mise X. Viděli jsme toto vítězství jako nástroj a nástroj změny. Protože co dál po misi X? Tím to prostě končí? Chtěli jsme, aby to pro nás byla páka k posunu na další úroveň, která se stala velkým konkurentem na globální scéně.
Nyní jste vyhráli dva tituly WAFCON, ten předchozí přišel v roce 2018. Jak se tyto dva srovnávají?
Nesrovnávají se, protože z osobního hlediska jsem v prvním případě byl jedním z nejmladších v týmu. To byl můj první výlet se Super Falcons, ještě jsem hrál klubový fotbal v Nigérii. Hrál jsem velmi málo a byla to jen zábava. Nejlepší hráči to pro mě velmi uvítali.
Teď jsem dospělejší, zkušenější. Odehrál jsem spoustu turnajů; Mám spoustu klubových zkušeností. Rychle vpřed téměř deset let a je to jiné. Když se podívám na svou cestu, vždy jsem byl konzistentní, ať už to bylo s U-17, U-20 nebo Super Falcony. Můj vývoj byl velmi konzistentní s národním týmem.
A když se podívám na to, jak jsem začínal a kde jsem teď... Na svém prvním Poháru národů jsem toho moc nenahrál, ve druhém jsem byl -nejlepším střelcem (v roce 2022) a teď jsem hráčem turnaje. Jsem vděčný Bohu a jsem rád za každý okamžik své kariéry. Nakonec je to vždy všechno o týmu. První tým, všichni kolem mě první a já poslední. To je moje myšlení.
Zmínil jste U-17 a U-20. Jaké jsou vaše nejlepší vzpomínky na čtyři mistrovství světa věkových kategorií, které jste odehrál?
Upřímně, všechno je pro mě nezapomenutelné. Ale možná pojedu na první v Kostarice [v roce 2014], protože to bylo poprvé, co jsem hrál na mezinárodní scéně a cestoval z Nigérie reprezentovat svou zemi v tom mladém věku. A vzhledem k tomu, odkud jsem přišel, je to něco, co se nikdy nestalo.
Takže to pro mě bylo opravdu obrovské. Byla jsem jen ta mladá dívka, která si jen hrála. Užívali jsme si ten okamžik, bez skutečného tlaku. V té době také nikdo nevěděl, že jsem u národního týmu.
Co tím myslíš, že nikdo nevěděl, že jsi u národního týmu? A jak to zjistili?
Jelikož jsem hrál domácí ligu, byli jsme vždy v kempu s klubem. Během ligové sezóny jsem se domů moc často nevracel. Takže moje rodina si myslela, že to byl jeden z těch táborů s klubem. A když mě viděli, řekli: "Vážně?" (smích) V té době vlastně neexistoval způsob, jak streamovat ženskou hru, nebyla žádná mediální viditelnost. Takže si myslím, že to viděli ve zprávách. Byli na mě opravdu hrdí. Říkali: "Oh, wow! Takže můžeš hrát na globální scéně. Pojď, jdi hrát fotbal!"
Setkal jste se v minulosti s nějakými překážkami při hraní fotbalu?
Když jsem vyrůstal, ačkoli si táta myslel, že bych neměl hrát fotbal, máma mě vždy podporovala, dokud jsem byl doma zodpovědný – dělal jsem například domácí práce. Pokud splníte své povinnosti jako africké dítě, máte svobodu dělat, co chcete.
Vyrostla jsem však v prostředí, které o ženský fotbal moc nestálo. Nikdo to nepozoroval. Nyní se vyprávění mění díky výhrám Super Falcons a způsobu, jakým roste ženský fotbal. Je to stále velmi nízké, ale je to lepší [než když jsem vyrostl].
Nyní míříte znovu na WAFCON. Myslíte si, že máte větší tlak, protože jste držitelé a je to kvalifikační soutěž pro Brazílii 2027?
Ne, jen musíme jít se stejnou energií, se stejnou mentalitou. Chceme být tým, který může soutěžit s každým. WAFCON 2026 je pro nás zásadní. Musíme se postarat o to, abychom za prvé získali vstupenku na mistrovství světa a zadruhé obhájili titul. Chceme ukázat, že jsme lepší tým.
Co dělá Super Falcons tak skvělým týmem?
Řekl bych osobnosti, kvalitu hráčů, které máme, myšlení. Jsme ochotné držet spolu, spolupracovat, podporovat se jako sestry. Takže to je jedna věc, která dělá tento tým opravdu výjimečným. Hráči, kteří jsou oddaní, chápou svou roli a odpovědnost, kteří také obhajují změnu.
Pokud se kvalifikujete na mistrovství světa, jaký by byl hlavní cíl?
Jednak jsme jako hráči připraveni, soustředíme se na fotbal. Nyní doufáme, že můžeme spolupracovat s federací, abychom zajistili, že tým bude schopen podávat dobré výkony na celosvětové scéně, na mistrovství světa.Říkáme: "Už nechceme být jen africkými šampiony. Chceme být globálními soupeři." Chceme se ujistit, že překonáme úroveň, kterou držíme. Protože víme, že máme kvalitu a talent.
Na co byste se v Brazílii 2027 nejvíce těšili?
Pokud z Boží milosti nebudu mít žádná zranění, žádné problémy, dostanu se do finále mistrovství světa, těším se, až uvidím ty lvy, ty obry, které - můj tým-kamarádí s velkým srdcem. Ti neuvěřitelní hráči, se kterými budu hrát. Ty dámy, které dokážou napochodovat na hřiště a podívat se nám do tváře a říct: „Máme to“. Na to se těším.
--Tato zpráva pochází z FlFA NEWS a NENÍ pro komerční účely
